Jsem zmožena.

Naprosto, totálně zmožena a zítra budu ještě víc, neboť mě čeká příjemná dvouhodinovka chemie na závěr dne, asi tak do půl čtvrté.
Musela jsem si dát čokoládu. Ty malé se snad začaly vyrábět kvůli mně. Hodinu se učím, dám si čokoládu. Další den se zase učím, a dám si k tomu čokoládu. Ano, mám uhry, ale mám taky jedničky. Jako.. ne, že by teda čokoláda měla vliv na tvar ženského těla, ale jistě všichni chápete, co tím myslím.
/cukr slouží k vytváření energie, přijímáme jej v potravě v podobě polysacharidů, existují však i jednodušší formy,jako třeba.../
No, leze mi to na mozek. Nebo teda, jak jsem dneska řekla po hodině ZSV, ,,leze mi to na kortex". Což svědčí víceméně o všem.
Dneska si tak jde Babetka z práce - a co nevidí - paní v autě, jede, jede, zastaví,otevře kufr,vyhodí něco a jede pryč. Babetka zakroutí hlavou a pokračuje v cestě. Jenomže, něco jí následuje. To něco je malé, rezavé, v kapsičkách šestnáct nožů a není to psychopat z léčebny.
Babetka vejde do dveří a zavolá na mě, že ji to pořád pronásleduje, já vyletím ven, jenom v tričku a kozačkách:D, seberu to malé, zkřehlé stvořeníčko a odnesu ho do tepla.
Teď nám spí v prádelně. Nevím, jak staré může být, ale říkám mu Moo. Neznám pohlaví, třeba je hermafroditem. Vypadá moc hezky - Moo je prostě kočka, a přeberte si to, jak chcete.

Mějte se hezky. Ozvu se snad po chemii, pokud neskončím někde v léčebně pro učením zhýralé.